Veď mě dál
Matematická zákonitost silokřivek pohybu v české krajině praví, že k přesunu z bodu Á do bodu Bé musím jít oklikou, nebo hamtat po poli.
Zákon o ochraně přírody sice garantuje krajinu otevřenou pro každého. Přesto přibývá nejrůznějších plotů, jež majitelé staví tu i onde. Ale nejvíc na venkově chybí cesty. Z každé vesnice sice vede silnice, častěji a častěji se tu táhnou také cyklostezky a máme skvělé turistické značky. Ale zkuste dojít řekněme od humen za Novákovejma k zadnímu lesu na Chlumu. Nejspíš se před vás postaví lán pšenice, který vede od asfaltky až k další asfaltce. Nejčastější překážkou chodci není dálnice, řeka nebo oplocení, nýbrž orná půda.
V poválečných desetiletích u nás ubyly dvě třetiny polních cest a 49 000 kilometrů mezí. Průměrná plocha polí se zvětšila na stonásobek. A to v součtech ještě chybí všelijaké pěšinky, stezky a chodníčky, jež cikcak protínaly krajinu. S tím jsme přišli také o všechno kolem: stromořadí či úvozy plné kvítí, kamenné zídky nebo mostky. Památkou na minulost jsou boží muka absurdně stojící uprostřed polností.
Možná to souvisí s tím, jak o venkovském prostoru uvažujeme. Postupně se učíme dbát na ráz krajiny. Staráme se o aleje a mluvíme o vkusnosti nových domů, opravujeme kapličky nebo se rozčilujeme nad hranatými krabicemi, co vyrůstají kolem měst. Chceme mít zemi hezkou. Jenomže se musíme také postarat, aby se v ní dobře žilo – chodilo i potkávalo, pejskařilo, sedělo a koukalo. Podobnou proměnou prošlo naše přemýšlení o městech. K estetické starosti o elegantní domy postupně přibyla starost o to, čemu dánský architekt Jan Gehl říká život mezi budovami: uspořádání drobností ve veřejném prostoru.
Krajinologové, územní plánovači i pokrokoví starostové už léta připomínají, že země za humny musí být také funkčním prostorem k životu a že se musíme postarat o její prostupnost. Pomáhají třeba pozemkové úpravy, jenomže ty se vlečou pomalu. Nejspíš bychom měli ze všedního chození po naší krajině udělat větší téma veřejné rozpravy. Nechceme na něj třeba víc myslet při rozhodování o agrárních dotacích?
Autor je bývalým programovým ředitelem Hnutí Duha, nyní pracuje v institutu Glopolis.
Sloupek původně vyšel v časopise Respekt.