Komunitou podporované zemědělství pro Evropu

15. 5. 2012 Kateřina Pařízková

Vydávám se proto do Francie a Německa, kde tyto systémy fungují již něco přes jedenáct let. Organizátorky francouzské části exkurze, postarší energická dáma Marta a velmi prakticky založená Monique, už si ani nedovedou představit, jaké je to žít bez KPZ. Možná proto je program exkurze tak nabitý, že téměř nemáme možnost se pořádně vyspat. Nevysedáváme jen v uzavřené místnosti ozářeni světlem promítačky ani se nespokojíme s ukázkami, ale účastníme se i Letní školy mezinárodní solidarity v Lyonu, kde přednáší Pierre Rabhi, francouzský spisovatel, farmář a environmentalista, o potížích souvisejících s běžným zemědělstvím a stále se zvyšujícím záborem půdy.

Komunitou podporované zemědělství se díky tomu začíná vykreslovat na pozadí širších souvislostí. I mě Pierre Rabhi donutil položit si otázku: máme skutečně ještě možnost v naší krajině ovlivňovat systém produkce a spotřeby potravin tak, aby skutečně zohlednil potřeby obyvatel a limity krajiny a neměl nepříznivé dopady na nás ani na životní prostředí? Marta, Monique i další lidé, se kterými se potkáváme, tvrdí, že tuto možnost ve Francii čím dál více ztrácejí. Komunitou podporované zemědělství se jim proto jeví jako dobrý způsob, jak si potravinovou soběstačnost alespoň zčásti vydobýt.

Takový typický AMAP

Spolu s Honzou, členem PRO-BIO Ligy, a Perlou, která provádí výzkum na České zemědělské univerzitě v Praze, přijíždíme do Lyonu. Ze šestnácti organizací, jejichž nápisy se honosí vstupní dveře nevelké budovy, poznávám jedinou - Alianci PEC Rhône-Alpes. Ta má na starosti podporu a propagaci AMAPů v regionu Rhône-Alpes. AMAP (Association pour le Maintien de l’Agriculture Paysanne, česky Sdružení pro podporu drobných zemědělců) je ve Francii označení pro skupinu fungující na principu KPZ, která je však navíc členem Aliance.

V konferenční místnosti, kde se potkáváme s dalšími členy exkurze z Rakouska, nám Jochen představuje AMAP Vert de Terre, jehož je prezidentem. Jedná se asi o nejklasičtější podobu AMAPu. Vert de Terre existuje od roku 2007, od roku 2009 je členem Aliance, aby mohl lépe prosazovat své cíle a mít větší politický vliv. Třicet šest rodin si přes toto sdružení předplácí nákup od osmi farmářů, kteří žijí v okruhu do 80 km, což prý ještě umožňuje převoz potravin bez chladicího zařízení. Smlouvy jsou uzavírány na šest měsíců, podepisují se dvakrát ročně. Platba však může být rozdělena na tři splátky ročně. Převažuje zelenina, nabídka je však široká - je možné si objednat maso, vejce, pět rozdílných druhů chleba o třech velikostech, med, sýr, ovoce a zeleninu. Ptám se Jochena, zda se to po čase neomrzí. Odvětí, že komunita může díky přímému styku s farmářem ledacos ovlivnit, mimo jiné i výběr toho, co dostane.

Víc než AMAP

S prvním naším soumrakem ve Francii se před vchodem Aliance poprvé potkáváme s členy AMAPu. Jsou obaleni rozmanitými přenoskami a malými chladicími bedýnkami, židlemi a dokonce skládacím stolem. Společně vše dopravíme na nábřeží Rhôny a pouštíme se do jídla a konverzace. Udivuje mě, a bude to platit pro celou exkurzi, že málokdy potkám člena mladšího 30 let. Většina se pohybuje mezi 40 až 60 lety. Začíná mi docházet, že pro tyto lidi je AMAP víc než jen způsob odběru potravin. Členové se dobře znají, pořádají různé kulturní akce a chodí i na společné výlety. Zhruba padesátiletý učitel Alan, u kterého přespíme, mi pyšně ukazuje fotky jejich odběrného místa a jednoho z výletů.

Pomoc krajině i drobným zemědělcům

Zatímco se na mě z protější židle usmívá růžolící zemědělec Rudolf, zapojený do KPZ v Rakousku, zahajuje svoji přednášku spoluprezident Aliance PEC Rhône-Alpes Léo Coutellec. Francie má v současnosti přibližně 500 000 farmářů, ještě v roce 1985 jich ale bylo zhruba 1,5 milionu. Ročně jich přestane hospodařit 30 000. Oproti velkým farmám jsou drobní zemědělci ve značné nevýhodě. Velké farmy používající nešetrných a neetických přístupů mají také vliv na úpadek lokálních ekonomik. Navíc většina zemědělství ve Francii je zaměřena na vývoz a každým rokem zde dochází k zastavění přibližně 60 000 hektarů zemědělské půdy.

Právě v AMAPech vidí přednášející jeden ze způsobů, jak zajistit drobným farmářům jistotu a soběstačnost. Téměř za každou druhou větou dodá slůvko „voilà“, každé sdělení tak působí trochu jako pozoruhodné vystoupení zkušeného žongléra. Takže KPZ síť ve Francii, voilà: První Sdružení pro podporu drobných zemědělců AMAP bylo ve Francii založeno v roce 2001, v regionu Rhône-Alpes v roce 2004. V roce 2011 jich už v regionu bylo zhruba 225 se 450 farmáři a v celé Francii jich dnes existuje již okolo 1 500. Na jejich činnosti se podílí zhruba 60 000 rodin, které odebírají potraviny od 5 000 farmářů. Rychle přibývající počet takových skupin podnítil i vznik aliancí na úrovni francouzských departmentů i regionů. Na národní úrovni působí hnutí MIRAMAP. Celkem úctyhodný výkon, nemyslíte?

Chcete-li být součástí Aliance, je třeba se kromě zaplacení členského poplatku zavázat i k dodržování etického kodexu, tzv. charty AMAP. Pro AMAPy je výhodné být členy aliancí, neboť ty zajišťují vzájemnou výměnu informací, podporují již existující AMAPy, podněcují vznik nových, vzdělávají farmáře i spotřebitele a vykonávají politickou práci.

Vzájemná záruka

Jochen vypráví, že ve Francii mají spoustu farmářů, kteří hospodaří ekologicky šetrně, ale nemohou si dovolit drahou a složitou certifikaci. Proto aliance zavedly vzájemné záruky. Uspořádá se návštěva u nového sedláka spolu s členy a již zkušeným sedlákem z AMAPu - ten je schopen nového sedláka zhodnotit a zaručit se za něj. Každý AMAP se pak může rozhodnout, zda dá přednost farmáři s certifikací, zárukou, či začne u farmáře, který zatím ekologicky nehospodaří, ale postupně začne. Obzvlášť poslední možnost si Jochen pochvaluje. Pokud tlak vyvíjejí samotní spotřebitelé při osobním kontaktu, motivovat sedláky k ekologickému hospodaření je mnohem snazší. Například družstvo Alter-Conso začínalo s 21 farmáři, ze kterých nikdo nehospodařil ekologicky. Nyní mají farmářů 40, z toho jich je 36 biozemědělců. Snahou AMAPu je mít raději více drobných, lokálních zemědělců než jednoho velkého a vzdáleného biozemědělce.

Půda nad zlato

Velkou překážkou na cestě drobného zemědělství, kterou často nevyřeší ani AMAP, je zábor zemědělské půdy. Jak předejít situaci, kdy během deseti let došlo ve Francii k zabetonování plochy jednoho celého departmentu? Odpověď nacházíme na farmě paní Anne. Pozemky, na kterých začala hospodařit teprve tento rok, jí pronajalo sdružení Terre de Liens, které vyhledává prodejce farem, kupuje od nich pozemky a poté shání drobné sedláky, jimž by půdu pronajalo. Vzniklo v roce 2003 aby pomáhalo drobným a ekologickým zemědělcům, kteří si nedokázali sehnat či udržet pozemky k hospodaření, a nyní již vlastní okolo 102 farem a 23 000 hektarů půdy, na kterých pracuje asi 180 farmářů. Jednou z těch šťastných je i farmářka Anne.

Za hranice AMAPu, …

… totiž do německého Freiburgu se naše výprava přesunula po několika dnech, aby tam exkurzi zakončila. Potkáváme se s členy družstva Gartencoop. Kromě toho, že je založené jako KPZ, členové navíc platí členské příspěvky, za které postupně vykupují půdu, podobně jako Terre de Liens, a ještě financují ty, kteří pracují na pozemcích. Zhruba 260 členů tím přebírá odpovědnost za celou hospodářskou produkci. Fungují na principu solidární ekonomie, každý přispívá tolik, kolik si může dovolit. Zatímco si nasazujeme holínky a slamák, abychom se prošli po pozemcích, Honza vypráví o tom, že ve Středoklukách u Prahy čerstvě založili podobné sdružení - KomPot (komunitní potraviny). Jsem ráda, že někdo má odvahu a chuť se do takového počinu pustit i u nás. Přestože se stále jedná o okrajovou záležitost, odjíždíme všichni s pocitem, že stojí za to podnítit její rozmach i v našich krajích.

Mgr. Kateřina Pařízková (1984) vystudovala na Katedře environmentálních studií a měla v Ekologickém institutu Veronica na starosti projekt Komunitou podporované zemědělství - cesta k udržitelné spotřebě potravin

Článek původně vyšel v časopise Veronica (http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=782)