Divoká volnost
Národní parky slouží coby okna do středoevropské divočiny – dá se v nich vidět, jak vypadá naše příroda, když si hospodaří sama a lidé do ní chodí jenom na návštěvu. Můžeme tu obdivovat přirozený koloběh života. Řeky si tečou vlastní cestou; stromy se volně semení, rostou, stárnou, umírají a rozkládají. A ministr životního prostředí Richard Brabec teď navrhuje, aby i turisté tu mohli šlápnout, kamkoli se jim zachce.
Je to malá revoluce. Prozatím platí regule, že v divokých místech mohou lidé chodit jenom po značených stezkách. Určitě někdy musíme stanovit pravidla a těmi se společně řídit. Pokud bychom si každý vybrali na Sněžku nebo Boubín, kde chodí davy, svou vlastní cestičku, křehkou vegetaci rychle svorně rozšlapeme. Někteří delikátní ptáci, jako jsou orli nebo tetřevi, potřebují kolem hnízda naprostý klid – asi se tedy můžeme dohodnout, že okolní les budeme pár měsíců obcházet. A jeden docela chápe správce národních parků, kteří si nechtějí vzít na svědomí, aby se lidé volně procházeli po slatích a mohli si svobodně vyzkoušet, jestli se fakt utopí jako Jiřina Švorcová.
Ale to je jenom pár citlivých míst. Ministerstvo na nich chce operativně vytvářet klidové zóny, kde budou stejná pravidla jako doposud. Nicméně docela rozumně říká, že není žádný praktický důvod, proč by chození po značených stezkách mělo platit v každém kusu divoce rostoucího lesa. S rysy a bobry můžeme přírodu sdílet. Proto plán podpořili šéfové národních parků i ekologické organizace. Pokud chce někdo prožít volnou divočinu mimo cestu, ať si tam jde. Nic se jí nestane.
Brabec zaslouží pochvalu, jenomže namísto ní v médiích schytal vlnu ne-li kritiky, pak přinejmenším podezření, jestli tím neriskuje zničené národní parky. Nějak se u nás se vžila kulturní představa, že přírodní rezervace jsou místa, kam lidi jaksi nepatří. Možná se tu do naší kolektivní psyché nějak vepsaly pouliční tabulky Nešlapejte po trávníku. Ale ochrana přírody by měla o krajinu nejen pečovat, ale také ji otevírat lidem a zvát je do ní.
Autor je bývalým programovým ředitelem Hnutí Duha, nyní pracuje v institutu Glopolis.
Sloupek původně vyšel v časopise Respekt.