Zkratky
Na rozdíl od jiných knih, které se většinou zabývají příčinami, mechanismy či projevy krize, popisuje Short Circuit Richarda Douthwaitea (1996, Liliput Press, Dublin, 386 str.) možnosti řešení. Autor (britský ekonom žijící v Irsku — viz též rozhovor v Poslední generaci 12/1997) podrobně a realisticky popisuje konkrétní příklady místních společenství a skupin z řady průmyslových zemí, kterým se již dnes v různé míře daří trvale udržitelným způsobem využívat místní zdroje v oblasti financí, energie a zemědělství. Pro tento ročník Sedmé generace jsme připravili šestidílné shrnutí prvních čtyř kapitol. V prvním díle seriálu najdete obecný úvod — ekonomické argumenty a tipy pro vznik soběstačných společenství. V dalších pěti dílech si podrobněji všimneme již existujících systémů místních měn a netradičních finančních organizací.
Obejdou se chudí bez bohatých?
Obrovským problémem v zemích západní Evropy se v posledním čtvrtstoletí stává nezaměstnanost. Zatímco ještě v šedesátých letech mohla velká většina mladých Britů najít práci během několika hodin, začátkem devadesátých let je třetina britských mužů mezi 18 a 24 lety bez práce, 100 000 jich přespává na ulicích. Ve Francii v roce 1995 nedokázalo během devíti měsíců po ukončení školy nalézt práci 45 % maturantů. V podobné situaci se ocitly i další evropské země.
Proč? Douthwaite vidí hlavní příčinu nezaměstnanosti v liberalizačních ekonomických opatřeních. V Británii jde konkrétně o vstup do EHS v roce 1973, podpis dohod GATT v letech 1967 a 1979 a následné zrušení zbývajících opatření regulujících únik zahraniční měny ze země. Stále nestabilnější ekonomika a neomezený pohyb zboží svazují vládám ruce v boji proti nezaměstnanosti — nemohou použít dříve osvědčené keynesiánské metody. Zbývá jediná možnost — snížit domácí náklady na výrobu tak, aby domácí výrobky mohly konkurovat na světových trzích. To by vedlo k nárůstu výroby a s ním i zaměstnanosti.
Jenomže jak na to? Je tu možnost devalvace měny — ta ale vede k inflaci. Další možnost, jak snížit ceny domácího zboží, spočívá ve zvýšení efektivity výroby. To se však neobejde bez propouštění. I když teoreticky by měla být takto ztracená místa nahrazena novými (protože „zeštíhlené“, efektivní a produktivní podniky získají nové zakázky), v praxi tato učebnicová situace nastane málokdy. Opatření, které má snížit nezaměstnanost, tak paradoxně nezaměstnanost zvyšuje. Mezi sociální důsledky snah o konkurenceschopnost v podmínkách tzv. volného trhu patří rovněž stálý tlak na snižování mezd až na úroveň zemí Třetího světa. Světový ekonomický systém je navíc stále centralizovanější a komplikovanější, vyžaduje stále více obalů, reklamy, kapitálu a dopravy. Ve snaze o efektivnost ji paradoxně ztrácí…
Z těchto i dalších skutečností začíná být patrné, že teorie volného trhu nás přivedla na scestí, což si však převážná většina evropských politiků zatím není ochotna připustit.
Mezitím bohatí bohatnou a chudí chudnou. Podíl mezd na HDP po roce 1974 v Británii prudce klesá. V průběhu osmdesátých let se snižuje podíl nejchudší pětiny britských obyvatel na národním důchodu z 9,6 % na 6 %, u nejbohatších dvaceti procent roste z 35 % na 43 %. Podobně se situace vyvíjí i v dalších zemích, včetně USA.
Nejhorší na tom je, že poprvé v dějinách se bohatí docela dobře bez chudých obejdou, cituje Douthwaite Francouze Pierra Calameho. Namísto chudých jim dnes slouží stroje. Ale obejdou-li se bohatí bez chudých, obejdou se též chudí bez bohatých? Douthwaite odpovídá kladně. Podrobně svou odpověď rozepisuje v celém zbytku knihy.
Vzdálené trhy nebo místní společenství?
Jak řešit situaci, kdy podstatná část lidstva závisí na jediném, nestabilním ekonomickém systému, který navíc stále rostoucímu podílu obyvatel neskýtá žádné uplatnění?
Odpověď je nasnadě: posilovat a vytvářet ekonomiky místní, stabilní, co nejméně závislé na světovém systému. Jde o to nahrazovat postupně odosobněný průmyslový systém, ovládaný investory a akcionáři s podílem na zisku, modelem, v němž hrají co největší roli místní lidé, kteří se na něm podílejí vlastním zdrojem obživy: farmou, živností, obchodem či soukromou praxí. Shora, od politiků, zatím velkou pomoc čekat nemůžeme, soudí Douthwaite. Zbývá nám tedy cesta zdola. Zahrnuje tři základní změny v ekonomické strategii.
První z nich spočívá v orientaci na místní zdroje pro uspokojování místních potřeb. Je to zásadní obrat oproti radám konvenčních ekonomů, kteří doporučují pravý opak — prodávat mimo svou oblast to, co umíme nejlépe, a za utržené peníze uspokojit své potřeby na světových trzích.
Tento přístup ale dnes vinou rostoucí konkurence a nestability světové ekonomiky selhává. Pokud například malé irské městečko vybuduje pro bohaté švédské turisty golfové hřiště, bude mít rok nebo dva slušné příjmy. Pak se ale probudí konkurence a Švédové si budou moci brzy vybrat z několika tuctů podobných letovisek. Městečko bude muset jít s cenami dolů, turisté se přestanou vyplácet. Co teď s vybudovanými hotely a penziony, na které si majitelé museli většinou vypůjčit? Nezbývá, než rychle hledat další zdroj příjmů zvenčí, ještě více se zadlužit, a tak stále dokola. Vedle obrovské konkurence může tuto strategii ohrozit i nestabilita světového systému: změny měnového kurzu, stávka na letištích, ekonomická recese ve Švédsku.
Uspokojování potřeb oklikou přes světový ekonomický systém tedy nemůže být základem udržitelné a stabilní místní ekonomiky. Pro uspokojování svých základních potřeb by měla jednotlivá společenství — obce — naopak hledat zdroje ve svém blízkém okolí.
Cena a hodnota nejsou totéž
Druhá změna je rovněž kacířstvím z hlediska učebnicové ekonomie. Odmítá světové ceny jako měřítko, které by mělo určovat, co bude společenství pěstovat či vyrábět. Tržní cena za dnešní běžné situace dostatku, říká Douthwaite, nemá totiž nic společného s hodnotou věcí ve skutečnosti. Uvádí přesvědčivý příklad: Víme, že průměrný Američan utratí měsíčně zhruba stejnou částku za dopravu jako za jídlo. Kdyby mu ale hrozilo vyhladovění, jistě by dal za jídlo — na rozdíl od benzinu — skoro všechno, co má.
Tržní ceny nemohou být pro místní společenství určující ještě z dalšího důvodu. Má jiné cíle, než běžný investor — málo mu záleží na kapsách investorů — naopak jde mu o to, aby co nejvíc peněz proudilo do místní ekonomiky — formou mezd, úhrady místních materiálů či zisků pro místní prodejce a výrobce. Nejde mu o rychlý zisk, ale o dlouhodobý zdroj příjmu pro obec. „Výhodnost“ pro obec a tzv. ekonomická „výhodnost“ se tedy míjejí, protože každá vychází z jiných priorit.
Přesto musí být místní, trvale udržitelné aktivity nějakým způsobem ziskové, pokud chtějí přežít. Jak toho dosáhnout v situaci, kdy nemůžeme počítat s dovozními kvótami a cly, které v minulosti chránily místní ekonomiky před mezinárodní konkurencí?
Zkratky
Pokud se bude místní firma pokoušet bojovat proti zahraničním konkurentům jejich vlastními zbraněmi, tedy zvyšováním „efektivity“ v úzkém slova smyslu, má jen malou šanci na úspěch. I kdyby zvítězila, bylo by to Pyrrhovo vítězství, protože by se musela zpronevěřit velké části výše zmíněných zásad. Každý drak však má své slabé místo. V případě průmyslového ekonomického systému tkví v jeho složitých, mnohastupňových distribučních sítích. Než potraviny či jiné zboží dojdou od výrobce ke spotřebiteli, zvýší se mnohdy jejich cena na dvojnásobek i více oproti ceně původní. Podaří-li se místním aktivitám obejít tento propletenec a své výrobky prodávat namísto okliky přes průmyslový systém přímo místním zákazníkům, mohly by mít z hlediska ziskovosti z velké části vyhráno, protože ušetří velkou část nákladů na distribuci. Takovéto „zkratky“ představují klíčovou strategii, která by mohla podstatně rozšířit možnosti malých místních podnikatelských aktivit.
Levnější kapitál a pracovní síla?
Má-li místní firma možnost zaměstnat levnější pracovní sílu a získat levnější kapitál, je to další velké plus ve snaze o ziskovost. Zde se dotkneme jen „dotací“ ve formě levnější pracovní síly, protože o levném kapitálu bude podrobná řeč v dalších dílech.
Jestliže se skupina nezaměstnaných rozhodne založit družstvo, vyrábět zboží a prodávat ho ve své obci a přitom si platí méně, než je běžná mzda, je to z ekonomického hlediska něco jiného, než když dá velká firma ze sféry průmyslové ekonomiky svým zaměstnancům na vybranou — buď snížení platu, nebo vyhazov. V prvním případě se zvýšila zaměstnanost, produkce zboží a kupní síla v místě. V druhém případě se kupní síla, které se zaměstnanci vzdají, když přijmou nižší plat, rozmělní mezi spotřebitele po celém světě. Navíc může snižování mezd v podniku, který je součástí průmyslové ekonomiky, zahájit cyklus dalšího destruktivního snižování mezd u konkurence, což poškodí řadu zaměstnanců jiných firem. Autor proto doporučuje akceptovat hůře placenou práci jen tam, kde vím jistě, že se příslušné služby nebo zboží poskytují lokálně.
Vedle ekonomického hlediska je tu i velký rozdíl psychologický. Jsem-li spoluvlastníkem firmy, ve které pracuji, mám-li pocit, že to, co dělám, prospívá obci, a navíc mě práce baví, budu asi ochotnější uvažovat o tom, že budu pracovat za nižší plat, než bych mohl mít jinde, dokonce se mohu rozhodnout, že svou práci na část úvazku nebo na určitou dobu poskytnu zdarma. Možná ale taková obě£ nebude vůbec potřeba, říká Douthwaite, zvláště tehdy, budou-li majitelé či podílníci ochotni část svého platu brát v místní měně. K té se ještě vrátíme v dalších dílech.
Peníze, energie, jídlo a oděv
Pokud se snažíme o produkci, která by byla nezávislá na světové ekonomice, musíme být důslední. Nemá například valný smysl lokálně pěstovat plodiny, jejichž úroda závisí na přísunu umělých hnojiv zvenčí. Třetí změnou ekonomické strategie by tedy měla být důsledná soběstačnost v klíčových oblastech, konkrétně v následujících:
Prioritou při budování soběstačných společenství by měl být nezávislý finanční systém, tedy místní měna a nezávislé banky — kampeličky, které by fungovaly i v případě zhroucení světového ekonomického systému. Mají ještě jednu přednost — usnadňují financování dalších kroků v netradiční ekonomické transformaci.
Druhou klíčovou oblast spatřuje Douthwaite v soběstačnosti v oblasti energie. Tu považuje za stěžejní hned po finančním systému, protože na energii závisí řada dalších aktivit, včetně produkce potravin. Světové zdroje energie jsou vysoce centralizované a nespolehlivé. Za třetí oblast Douthwaite považuje produkci oděvů a zejména potravin. Nejde jen o jejich zásadní význam pro přežití, ale i o důvody obecně ekonomické: bude-li společenství nakupovat potraviny zvenčí, neobejde se ani bez prostředků na jejich nákup. Rada podniků bude tudíž nucena nadále se volky nevolky podílet na světovém ekonomickém systému.
Peníze, energie, jídlo, oděv — a co dál? Jak daleko bychom měli jít ve snahách o soběstačnost? Záleží na tom, kolik lidí ještě hledá placenou práci, říká Douthwaite. Pokud jsou již všichni zaměstnaní, je možné místní ekonomiku rozšířit jen tehdy, pokud zvýšíme produktivitu práce nebo přesvědčíme další lidi, aby se přesunuli z ekonomiky průmyslové do místní. Stojí za povšimnutí, že v místní ekonomice odpadá výroba řady věcí, například dopravních kontejnerů pro dálkovou přepravu nebo složitých strojů na masovou produkci zboží, protože by prostě nenašly kupce.
A co velká města?
I když velká města mohou udělat pro trvalou udržitelnost a soběstačnost mnoho — mohou například omezit dovoz ve prospěch vlastní výroby nebo se obchodně orientovat na blízké namísto vzdálených trhů — budou vždy do velké míry záviset na přísunu paliv, surovin a potravin zvenčí. Závislost měst na venkovských oblastech a dosavadní ekonomická nesoběstačnost venkovských oblastí tvoří dvě strany téže mince. S postupným ekonomickým osamostatňováním venkovských oblastí nutně poklesne ekonomická role velkých měst, protože řada městských pracovních míst (např. v oblasti dálkové přepravy, výroby či distribuce) nejspíš buď zmizí, nebo se přesune na venkov. To povede pravděpodobně k úbytku populace velkých měst, ke zvrácení trendu vylidňování venkova a v důsledcích k lepší rovnováze mezi městem a venkovem.
Zpracováno podle knihy Richarda Douthwaitea „Short Circuit“ (Liliput Press, Dublin, 1996).
Vyšlo v upravené podobě také německy: Douthwaite, R., H. Diefenbacher: Jenseits der Globalisierung — Handbuch fiir lokales Wirtschaften (Matthias — Griinewald — Verlag, Mainz, 1998).
Autorka pracuje na Katedře environmentálních studii Masarykovy univerzity v Brně.
Vyšlo v 7.G dne 15. února 1999. Dostupné na: http://www.sedmagenerace.cz/zkratky/