Květiny jak je neznáte: škody na životním prostředí a sexuální zneužívání
Výběr květiny v květinářství může být docela náročná věc – nepřeberné množství krásně barevných a voňavých květů, listy v různých škálách zelené a k tomu všemu rafinovaná směsice ozdob a pentlí. Je těžké vybrat – zohlednit estetiku kytice, její vhodnost k dané příležitosti a samozřejmě cenu. Pokud bychom přidali i environmentální hledisko, získá celá věc zcela jiný nádech. Hledat u květin nějaký ekologický háček by se sice na na první pohled mohlo zdát jako nesmysl: jde přeci o kytky – součást přírody. Podrobnější pohled ale napovídá, že řezané květiny vůbec bezproblémové nejsou.
Květinový nářez
Květinářskému „průmyslu“ se ve své diplomové práci, kterou v roce 2006 obhájila na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU), věnovala Kateřina Kosová. Nazvala ji „Riskantní krása květin: Environmentální a sociálně-ekonomické důsledky květinového průmyslu a informovanost spotřebitelů“ a ukázala v ní, že realita má do romantických představ o pěstování krásných květin hodně daleko. Většina negativních dopadů se podle Kosové týká převážně zemí třetího světa, který nabízí levnou pracovní sílu a energii. Kosová cituje autory knihy „The Game of The Roses“ Niala Maharaje a Gastona Dorrena: „Studie hovoří o tom, že produkce květin (stejně jako jiných tržních plodin) má svůj podíl na zvyšujícím se počtu hladovějících obyvatel a nedostatku potravin. Expanze květinového průmyslu de facto způsobuje narušení potravinové bezpečnosti v zemích subsaharské Afriky.“ Souvisejícím problémem je extrémní náročnost na vodu a odlesňování.
„Pěstování květin je založeno na intenzivním používání pesticidů, fungicidů a fumigantů a dalších agrochemikálií. Počínaje dezinfikováním půdy, aplikováním nejrůznějších preventivních postřiků proti škůdcům a chorobám, podpůrných prostředků, postřikem před samotným uříznutím květu, konče aplikací ochranné lázně před převozem květin, která má zajistit zpomalení dýchací procesu a udržení čerstvosti květin,“ píše dál Kateřina Kosová. Některé z přípravků jsou vysoce toxické, skleníkové klima navíc zvyšuje jejich toxicitu až trojnásobně. „Bývají dokonce používány takové chemikálie, které byly v Evropě nebo v USA už před lety zakázány, protože způsobují rakovinu.“ Pracovníci často nejsou vybaveni ochrannými pracovními pomůckami a nejsou dodržovány předpisy bezpečnosti práce s agrochemikáliemi.
Pěstování květin je založeno na intenzivním používání pesticidů, fungicidů a fumigantů a dalších agrochemikálií. Licence: GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty) Ilustrační foto: Nvineeth /Wikimedia Commons
Květinový průmysl je náročný i na dopravu a s ní spojenou zátěží životního prostředí. Závažné jsou ale i lidsko-právní souvislosti. „Je odhadováno, že téměř 20 % z 60 000 zaměstnanců pracujících na květinových farmách v Ekvádoru tvoří děti do 15 let,“ uvádí Kosová. Většinu nekvalifikované práce v květinovém průumyslu však zastávají ženy, přičemž výzkumy ukazují, že jsou rozsáhle sexuálně zneužívány. Kosová cituje článek z časopisu Ecologist 8/2003, podle kterého 90 % žen pracujících na květinových farmách v Keni bylo znásilněno svými nadřízenými. Jiný výzkum, který provedly Norma Mena a Silvia Proano, uvádí, že v ekvádorském květinovém průmyslu zažilo přes 55 % žen nějaký druh sexuálního obtěžování – téměř 19 % žen bylo svým spolupracovníkem nebo nadřízeným násilím přinuceno k sexuálnímu styku a 10 % žen bylo znásilněno.
České nemáme
Možná si řeknete, že o těch pár kytiček, co jednou za uherský rok koupíte, neubude. Podívejme se tedy, o jak velkém obchodě se bavíme. Český statistický úřad nabízí tyto údaje o dovozu za loňský rok – růží se dovezlo zdaleka nejvíc, 33 milionů kusů. Karafiátů 18 milionů, 12 milionů chryzantém, 2 miliony orchidejí a necelý milion gladiol. Hodnota těchto dovozů byla půl miliardy Kč. Nejvíc se květiny dovážejí z Holandska, loni to činilo 40 milionů květin výše uvedeného sortimentu; 14 milionů květin bylo z Kolumbie, 4 miliony z Německa , 2 miliony z Keni a 1,5 milionu z Velké Británie. Zemí, z kterých dovážíme květiny, je pak ještě celá řada, ale množství už je jen ve stovkách tisíc až desítkách kusů.
Ročně se do Česka doveze více jak 40 milionů řezaných květin. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported. Ilustrační foto tulipánu: Matej Šiculiak
Bylo by však nesprávné si myslet, že oněch 40 milionů kusů květin z Holandska bylo v Holandsku i vypěstováno. Holandsko je sice významný producent květin, jsou v něm ale i největší burzy květin, na kterých se prodává zboží z jiných koutů světa. V roce 2007 se celkový obrat burzy FloraHolland, která odbavuje 90 % holandského exportu, dostal na 4 miliardy eur. Řezané květiny mají podíl bezmála 2,5 miliardy eur. Hlavním importérem do Holandska je Keňa, která podle údajů FloraHolland dodává 36 % řezaných květin. Dál Izrael (16 %), Etiopie (9 %) a Ekvádor (7 %), následují ještě Německo, Belgie, Zimbabwe, Španělsko, Itálie, Uganda atd.
Obtelefonovali jsme několik namátkou vybraných českých květinářství, zda by bylo možné zakoupit květinu vypěstovanou v České republice. Prodejci se shodli, že dřív u nás byla velká tradice v pěstování řezaných květin, ale koupit dnes českou květinu je bez šance. Všechna květinářství prý odebírají drtivou většinou zboží pocházející z holandských burz, jen velmi malé množství zboží je například z Polska nebo Rakouska.
Pokud vás při postávání v květinářství napadne, že byste mohli prostě koupit nějakou hrnkovou kytku, pak jde podle Kateřiny Kosové o alternativu, i když taky ne zcela bezproblémovou. „Hrnkové květiny jsou dnes pěstovány pomocí stejných praktik jako řezané květiny. Jedinou výhodou snad je, že si Česká republika prozatím udržela tradici pěstování hrnkových květin, tudíž většina z nich (alespoň v sezóně) je vypěstována v některém blízkém zahradnictví,“ uvádí Kosová. Ekologické a etické certifikáty do květinářského průmyslu už dorazily, ale jen na vyspělých trzích, jako je například ten německý. U nás o žádný z nich nezavadíte.
Květinu nenahradíš
Jitka Ryndová při svých návratech ze zahraničních cest nachází doma navždy alespoň jednu kytici. „Dávám jí je tam na přivítanou, protože vím, že je má ráda a že jí to vždy udělá radost,“ říká její manžel Ivan Rynda. Ivan Rynda vede katedru sociální a kulturní ekologie pražské Fakulty humanitních studií. Podle něho je potřeba se na květiny dívat i skrze to, co sdělují. „Květiny k životu patří, okrašlují jej, dramatizují, rytmizují čas, omlouvají hříchy, vyjadřují lásku, vyslovují touhu a spoustu dalších věcí,“ říká Ivan Rynda.
Podle Ryndy jsou případy, kdy květiny nelze ničím nahradit. Kromě okolností jako první rande nebo svatba jsou i okamžiky smutné. „Květiny totiž představují dar obětovaného rostlinného života jako vyjádření citu. Proto jsou květiny luxusem, ale luxusem na životním prostředí. Proto bychom měli aktivně, totiž nekupováním, protestovat proti celoročně dováženému sortimentu květin z Holandska, se kterými je spojena zátěž životního prostředí. O to je cennější květina přicházející ve svůj čas příslušného ročního období, kterou jsme natrhali sami s úsilím větším, než je potřebné na vydělání stokoruny,“ říká Ivan Rynda a dodává: „O samozřejmostech, jako že nebudeme trhat vzácné a chráněné druhy, je snad zbytečné mluvit.“
K podobnému závěru dochází i Hana Librová z katedry humanitní environmentalistiky FSS MU. Ve své knize „Vlažní a váhaví“ píše: „Když to všechno čtenářka směřující k ekologickému luxusu zváží, zdá se jí, že má jasno: napříště bude přijímat jenom kytičky z české nebo moravské louky nebo zahrádky.“ Librová však poukazuje na těžkosti takového rozhodnutí. „Jarní dychtivost po kytičce sněženek, bledulí nebo fialek může mít za následek vážné poškození až vymizení jejich porostů ve volné přírodě.“ Jiný vážný argument se týká zemí exportu, které se přeorientovaly na pěstování květin. Podle Librové je nutné si klást otázku, co by se s těmito zeměmi stalo, kdyby pominula poptávka po jejich zboží. Je zřejmé, že pro mnoho zemí je evropská touha po květinách důležitým zdrojem příjmů.
Při postávání v květinářství a vybírání, zda raději keňské růže nebo orchideje z Kolumbie, je možná na místě se zamyslet, zda víc neřekne malá kytička, pro kterou se vypravíte na louku za město. Není-li vhodná doba pro výlety za lučním kvítím, zkuste zjistit, zda v květinářství nemají čistě náhodou květiny vypěstované v ČR nebo v nějaké okolní zemi. A pokud ani to nevyjde, rozmyslete, zda důvod, proč chcete květiny koupit, vyváží všechno to, co je s jejich výrobou spojeno.
Přečtěte si zprávu Férové a ekologicky šetrné kytky v Česku koupíte – ale nevědomky z 11. února 2010.
Autor vystudoval na Katedře sociální a kulturní ekologie na FHS UK v Praze a nyní je šéfredaktorem internetového deníku Ekolist.cz Tam také tento článek vyšel původně.