Zkratky 5
Zelená pro místní podnikání
V tomto předposledním díle se seznámíme s některými netradičními a úspěšnými formami podpory drobných podnikatelů v anglosaských zemích. Argumentů pro podporu drobného místního podnikání je řada, některé jsme rozvedli v předchozích dílech (první a čtvrtý - viz SG 2/99 a 8/99). Drobné místní firmy často využívají místní zdroje a slouží místním lidem, mají menší potřebu dálkové přepravy, majitel bývá začleněn do místního společenství. Má proto tendenci utrácet své peníze opět v místě a bývá ochotnější dodržovat místní normy a pravidla.
Tipy z Totnes
"Organizaci TILT jsme založili, protože nám vadilo, jak se nakládá s našimi úsporami. Mnozí se snažíme podnikat a obchodovat na místní úrovni, nakupovat od výrobců, které osobně známe a o nichž víme, že jejich metody výroby neškodí lidem ani přírodě. A úspory jsme přitom paradoxně svěřovali velkým bankám. Ty je často investovaly do projektů, které jsou v příkrém rozporu s našimi hodnotami, které
ohrožují to, o co ve svém životě či práci usilujeme," říká Mark Beeson z TILT (Totnes Involvement in Local Trading - Totneská společnost pro místní obchod).
Schůze v jihoanglickém městečku Totnes, která vedla k založení TILT, se konala v únoru 1989, a v polovině devadesátých let zůstává TILT velmi malou organizací. "Potřebovali bychom mít na kontě asi 10 000 liber, pak bychom si mohli dovolit zaměstnat placenou sílu," vysvětluje v roce 1995 Mark, který, podobně jako ostatní správci TILT, vykonává svou funkci bez nároku na odměnu. Věří, že tato doba brzy
přijde, protože TILT už má nejtěžší období za sebou.
Cíl byl jasný od začátku: využít úspory občanů pro promyšlenou podporu místního podnikání formou drobných půjček. Na rozdíl od Triodos (viz SG 8/99) je TILT menší a má důsledně lokální charakter: chce pomáhat firmám v místě.
Dobročinní akcionáři
Hned zpočátku narazil TILT na problém organizační formy. Chtěli neziskovou organizaci s demokratickou formou řízení, a uvažovali o tom, registrovat se jako charitativní organizace (charity). To ale nebylo podle zákona možné, protože charity nesmí mít za cíl podporu komerčních firem, byť by cílem této podpory byla snaha prospět přírodě a místnímu společenství. Na banku byli příliš malí, a tak se TILT
nakonec registrovala jako společnost s ručením omezeným, jejíž hlavním cílem jsou investice v zájmu svých členů/podílníků. Každý, kdo si od TILT půjčí peníze, nebo chce naopak u TILT své peníze uložit, si koupí tzv. členskou akcii v hodnotě deseti liber. Ta mu umožní volit správní radu a spolurozhodovat o celkové koncepci TILT. Každý další rok si může přikoupit vždy po jedné takovéto členské akcii, protože se předpokládá, že s časem roste jeho motivace a vhled do fungování organizace. Strop je stanoven na pět členských akcíí (nejdříve po pěti letech členství). Omezením počtu členských akci dosahuje TILT, podobně jako Triodos, určité demokratické pojistky - jeden člen může mít maximálně pět hlasů.
Ti, kdo si přejí u TILT peníze uložit, mají dvě možnosti. Mohou si koupit obyčejné akcie po sto librách. Ty je neopravňují k hlasování, ale mohou se těšit na dividendy, pokud organizace někdy dosáhne příslušného zisku. Nebo si mohou koupit zápůjční obligace (loan stock), které TILT vydává. Ten, kdo si je koupí, se vlastně stává věřitelem TILT. Půjčil mu peníze a dostává tedy určitý (nízký) úrok, vyšší nebo nižší podle výše částky a dohodnuté doby půjčky.
O tom, komu z žadatelů půjčku poskytnout, rozhoduje komise, jejíž členem se může stát kterýkoliv majitel členské akcie TILT. Komise vybere žadatele, jejichž projekty působí věrohodně, a kteří budou přínosem pro místní společenství. V roce 1992 například poskytla půjčky opravně kol, truhláři a fotografovi, v maximální výši 750 liber. Půjčky mají poměrně vysoké úroky, přesto jsou výhodné pro drobné podnikatele, kteří by nemuseli jinak úvěr dostat vůbec. "Zachránili jsme několik podnikatelů před krachem, pár jich dokonce vzkvétá," říká Mark, "a tak máme pocit, že naše práce není zbytečná."
Regenerace Birminghamu
Velkým problémem západních zemí je úpadek některých čtvrtí velkých měst, které trpí důsledky "začarovaného kruhu" - investice se odtud stahují, protože se přestávají vyplácet, střední vrstvy se stěhují pryč, mizí služby, roste nezaměstnanost a tak stále dokola ve spirále, která může končit až u dna. Organizace ART (Aston Reinvestment Trust), založená v roce 1995, chce čelit tomuto úpadku v anglickém Birminghamu poskytováním půjček místním podnikatelům a neziskovým organizacím. Kapitál na rozdíl od TILT získává celostátně - od jednotlivců, kteří chtějí své prostředky smysluplně investovat, ale také od bank, firem a dalších zdrojů. Část kapitálu pochází z úroků samotných dlužníků. V prvním roce činnosti se ART, která má několik placených zaměstnanců, podařilo takto dát dohromady 630 000 liber, v roce 2000 by ráda docílila částky 3,5 milionu, což by znamenalo finanční soběstačnost -
náklady na provoz by kryly příjmy z úroků, konzultací apod. ART, podobně jako TILT, poskytuje úvěr projektům, které jsou užitečné z hlediska místních potřeb, případně vytvářejí nová pracovní místa. Uchazeč musí mít písemně potvrzeno, že mu některá banka úvěr odmítla. Pokud je prověřen, dostane půjčku v rozmezí 2 - 40 tisíc liber. k lidem, kterým ART pomohl, patří mladá žena, která si díky půjčce mohla otevřít vlastní službu péče o děti (nabízí ji jednorázově rodičům a organizacím během akcí,
setkání, školení zaměstnanců apod.), bývalý manažer, který si otevřel dílnu na výrobu automobilových dílů, malá firma na pokovování strojírenských součástek, která díky půjče rozšíří výrobu, atd. Neziskové organizace využívají půjčky na rekonstrukci či koupi objektů. Například organizace Ashiana Community Project mohla díky půjčce od ART ve výši 60 000 liber koupit a rekonstruovat budovy, v nichž sídlila. Její náplní jsou rekvalifikační programy pro nezaměstnané v jedné z nejpostiženějších birminghamských čtvrtí. ART také zahajuje program půjček malým firmám a neziskovým organizacím na úspory enegie (vedle ekologického efektu umožní dlouhodobé snížení provozních nákladů).
Podpora malých firem u protinožců
Důvod, proč banky odmítají úvěry malým firmám a drobným podnikatelům, je vysoká režie - bankám se nevyplácí podrobně zkoumat, zda ten který žadatel je schopen požadovanou půjčku splácet, protože relativně malá půjčka znamená nízký zisk - úrok. z hlediska zisku jsou tedy malé půjčky pro banky "neefektivní". Některé organizace proto berou na sebe roli "prověřovačů" a peněžnímu ústavu předávají již "přefiltrované" žádosti. Banka si tak ušetří práci s prověřováním a organizace nemusí shánět kapitál, který by potřebovala, pokud by půjčky chtěla poskytovat sama. Příkladem může být Eastern Suburbs Business Enterprise Centre (ESBEC) v australském Sydney. ESBEC pomůže žadatelům, kteří s něčím takovým často nemají žádnou zkušenost, zpracovat plán a žádost o půjčku. Žádosti, které schválí,
předá družstevní záložně v Sydney, která bez dalšího zkoumání poskytne úvěr v rozmezí 5 - 10 000 dolarů. V celém státě New South Wales existuje dalších čtyřicet center, jako je ESBEC. Vláda státu je založila a financuje s tím, že prostředky bude snižovat a centra si je postupně musí začít opatřovat z místních zdrojů. "Naším posláním je zdarma radit všem, kdo chtějí začít podnikat, kdo mají problémy nebo chtějí rozšiřovat činnost. V zásadě ale máme zájem podílet se na všem, co zvyšuje místní ekonomický potenciál nebo zaměstnanost," vysvětluje James Evans, ředitel ESBEC. V praxi to znamená, že v centrech pomáhají zkušení podnikatelé začínajícím formou kursů a pracovních setkání, velký význam pro neformální vzájemný kontakt mají i společenské akce.
Bohatí rekreanti a kozí sýry
Podobný přístup k půjčkám, jako ESBEC, tedy spolupráci s peněžním ústavem, zvolila organizace SHARE (Self-Help Association for a Regional Economy - Svépomocné sdružení pro regionální ekonomiku), jejíž akronym znamená "sdílet". SHARE sídlí v městečku Great Barrington v americkém státě Massachusetts. Zatímco v Austrálii 99% půjček garantuje záložna, poskytují záruky na půjčky
barringtonským podnikatelům bohatí rekreanti. Ti sem dojíždějí z nedalekého (160 km) New Yorku, a někteří si uloží peníze v místní bance v rámci projektu SHARE. To znamená, že své peníze nabídnou jako záruku na půjčky, které poskytne banka místním podnikatelům na základě podnětu SHARE. Celková výše půjček tvoří 75% vkladů, tedy pouze tři čtvrtiny vkladu tvoří záruku. Pokud nejsou žádné problémy se splácením, dostane střadatel své peníze zpět i s úroky. Pokud by dlužník přestal
peníze splácet , budou se na jeho ztrátě podílet všichni střadatelé stejnou měrou. SHARE (stejně jako TILT a ostatní podobné organizace) udržuje s dlužníky kontakt a pomáhá jim překonávat obtíže, takže za sedm let se nevyskytl žádný úvěr, který by nebyl splacen.
Díky půjčkám se navazují i společenské či společensko-obchodní kontakty. Sue, farmářka, prodávající kozí sýry, dostala půjčku na úpravu dojírny, která neodpovídala normám. Střadatelé-ručitelé se přišli podívat na kozy, pak přivedli vnoučata a začali u Sue nakupovat sýry.
A peníze si tiskneme vlastní
V roce 1989 hrozil kavárně Franka Tortoriello v Great Barrington krach, protože neměl peníze, aby ji přestěhoval poté, co mu vypršela nájemní smlouva. Susan Witt, ředitelka organiziace SHARE, mu navrhla, aby si vytiskl vlastní "penize" - poukázky na jídlo, které by si mohli zákazníci nechat "proplatit" v podobě sendvičů, až otevře. Věděla totiž, že podobným způsobem překonaly v třicátých letech období platební neschopnosti, způsobené zhroucením banky, noviny Springfield Union News. Zaplatily svým zaměstnancům mzdu ve vlastní měně, zaměstnanci měnu utratili u místních obchodníků a ti ji použili k zapacení inzerátů v novinách.
Frank vytiskl 500 poukázek s obrázkem a textem: pomozte přestěhovat kavárnu! "Poukázky zmizely jako blesk," vyprávěl pak Frank novinářům, "a objevily se po celém městě. Bylo to neuvěřitelné," Susan Witt dodává, že Frankovi zákazníci byli rádi, že se mohou vzepřít systému a podílet se na záchraně kavárny: "Poukázky si kupovali i lidé, kteří do té kavárny vůbec nechodili, jen aby Frankovi pomohli."
Aby se všechny poukázky neobjevily v kavárně hned první měsíc, byly některé "splatné" za čtyři měsíce, ostatní v průběhu deseti dalších měsíců. Prodávaly se po devíti dolarech a bylo možné za ně dostat sendviče v hodnotě deseti dolarů. Představovaly tak vlastně půjčku s úrokem od 44% (čtyřměsíční) do 13,3% (desetiměsíční). Pro Franka přesto šlo o půjčku s nízkým úrokem, protože ji
nesplácel v dolarech, ale v sendvičích.
Předplaťte si zeleninu!
O Frankově husarském kousku se od své dcery, která v kavárně pracovala, dozvěděli manželé Tawczynski, majitelé organického zelinářství v Great Barrington, a rozhodli se, že zkusí něco podobného. "Mají v zimě vysoké náklady na vytápění skleníků, přitom většina zeleniny přijde na trh až na jaře a vlétě," vysvětluje Susan Witt, "tak je napadlo, že by si jejich zákazníci mohli předpatit bioplodiny tak, jako si Frankovi zákazníci předplatili sendviče." Susan Tawczynským poradila, aby se spojili s farmářskou rodinou Zeiglerových, jejichž obchod právě vyhořel. Obě rodiny vydaly společné "peníze" - poukázky na zboží v hodnotě deseti dolarů, které si mohli zákazníci vyzvednout buď u Tawczynských, nebo u Zeiglerů. Farma, která "proplatila" méně pokázek, než kolik jich prodala, musela druhé farmě rozdíl zaplatit. Když Zeiglerovi zjistili, že mají k dobru 70 dolarů, nechali si rozdíl proplatit od Tawczynských v jejich mimořádně dobrých organických bramborách. První rok prodali poukázky v hodnotě 7000 dolarů, od té doby je vydávají každoročně. "Myslím, že naše zelinářství by nepřežilo, nebýt těch poukázek," říká Dan Tawczynski a rozhlíží se kolem po pozemcích sousedů. Všude okolo jsou bývalá pole, dnes opět zarůstající lesem.
Kontakty: TILT: Mark Beeson, TILT Ltd., 44 High Street, Totnes, Devon TQ9 5SQ, Británie. ART:
Steve Walker, ART, The Rectory, 3 Tower Street, Birmingham, B19 3UY, Británie, e-mail:
reinvest@gn.apc.org. ESBEC: James Evans, ESBEC, PO BOX 604, Bondi Junction, NSW 2022,
Austrálie. SHARE: Susan Witt, SHARE, Box 76, RD 3, Great Barrington, Massachusetts 01230, USA.
Vyšlo v 7G dne 15. října 1999.