Zkratky 4
Neziskové banky
Při slově "banka" se člověku vybaví neosobní instituce, mezinárodní kapitál, mramorové haly, ozbrojená stráž. V tomto a dalších dílech seriálu, zpracovaného podle knihy Richarda Douthwaitea Zkratky, si budeme všímat penežních ústavů, které se zmíněné představě radikálně vymykají. Peníze pro ně nejsou cílem, ale prostředkem, nejde jim o zisk, ale o podporu místních ekonomik, drobných podnikatelů, neziskových organizací či lidí, kteří se ocitli na okraji. Podle Richarda Douthwaitea jsou takovéto "banky" nezbytnou podmínkou pro vznik místní soběstačnosti.
Přetnout začarovaný kruh
Proč jsou peněžní ústavy, které investují v místě a podporují drobné podnikání i za cenu nižších úroků a nižšího zisku, tak důležité?
Jeden z důvodů tkví v mechanismu "pozitivní zpětné vazby", známé také jako "začarovaný kruh". Rozsáhlé venkovské oblasti v "rozvinutém" světě a řada čtvrtí velkých měst, jako je Birmingham nebo Chicago, se ocitají v ekonomickém úpadku, který konvenční banky urychlují. Investují totiž úspory místních lidí do projektů, které slibují co nejvyšší výnosy tak, aby měly co nejvyšší zisk a mohly platit co nejvyšší úroky. Problém je v tom, že takovéto projekty se velmi často realizují na druhém konci země - nebo na druhém konci světa. Místní projekty většinou nejsou ve světovém kontextu konkurenceschopné - neplynou z nich tak vysoké zisky, a tak vzniká začarovaný kruh. Uspořené peníze místních lidí, které by mohly posloužit pro půjčky místním podnikatelům, unikají z regionu, místní firmy nedostanou úvěr, roste nezaměstnanost, domy chátrají a kdo může, ten se odstěhuje. Odcházejí nejčastěji mladí a schopní, s poklesem populace klesají pracovní a podnikatelské příležitosti pro ty, kdo zůstali. Banky mají ještě menší příležitost poskytovat úvěry. Úpadek se prohlubuje, venkovské oblasti se vylidňují, mizí místní osídlení a s ním péče o krajinu i tradice.
Jak přetnout začarovaný kruh? Důležité je pochopit, upozorňuje Douthwaite, že zisk, který nám plyne z uložených či investovaných peněz, nemusí být nutně finanční. Jestliže moje peníze umožnily místnímu podnikateli rozšířit výrobu, takže syn dostal v jeho firmě práci a nemusí se stěhovat, budu mít možná větší radost, než bych měla ze sebevyššího úroku.
Lidem, kteří investují do "alternativních peněžních ústavů", nebo se podílejí na jejich řízení, jde o takovéto "sociální dividendy". Některé "neziskové banky" mají překvapivě dlouhou tradici, a to i u nás. Družstevní úvěrové a peněžní ústavy vznikaly v českých zemích od poloviny 19. století, jejich kontinuita však byla v letech 1948 - 1989 přervána a dnes se nesnadno navazuje. Jaká je situace jinde?
Banky pro chudé
Družstevní záložny (či úvěrové ústavy - anglicky credit unions) mají svůj původ v 19. století v Německu, kde je jejich vznik spojován se jménem ekonoma Friedricha Wilhelma Raiffeisena. V Británii měly v polovině devadesátých let 100 000 členů, v Irsku 1,3 milionu, v USA dokonce 66 milionů. Jak se liší družstevní záložna od obyčejné banky? Za prvé: funguje jako družstvo. Peníze, uložené v záložně, jsou zároveň členským podílem, každý člen má (stejné) hlasovací právo. Za druhé: členové mají společné pracoviště nebo bydliště. Za třetí: ačkoliv mohou mít i profesionální zaměstnance, vycházejí z étosu dobrovolné práce. Například záložnu v irské vesnici Tallow v hrabství Waterford, o níž ještě bude řeč, řídila od jejího založení v roce 1968 do roku 1984 správní rada bez nároku na finanční odměnu.
Z hlediska podpory místní soběstačnosti je výhodou družstevních záložen jejich důraz na lokální služby - slouží zaměstnancům jednoho podniku nebo lidem v jedné obci či regionu. Pozitivní jsou i velmi stabilní úroky z půjček - v Irsku se například mezi lety 1958 a 1995 vůbec nezměnily. Rubem této stability je jejich poměrně značná výše, takže jsou výhodné pro soukromé osoby, méně již pro firmy. Další nevýhodou pro místní podnikatele je krátká doba splatnosti půjček (V Irsku a v Británii v roce 1995 pět let). Většina členů a správních rad či ředitelů záložen navíc nepovažuje podporu místní ekonomiky za prioritu, jejich cílem je spíše sociální pomoc, chápou záložny jako "banky pro chudé".
Přesto existují záložny, které programově podporují místní zaměstnanost. Příkladem je již zmíněná záložna v malé irské obci Tallow. Členové její správní rady zorganizovali kursy pro místní nezaměstnané a poté, co se několik z nich inspirovalo a založilo vlastní firmy, koupila a zrenovovala záložna budovu bývalé sýpky, aby měly firmy kde sídlit. "Budovu nevyužívají jen podnikatelé," vysvětluje Sheila Ryan, od roku 1984 placená ředitelka záložny v Tallow. "Pořádali jsme tu také různé kursy a výstavy, konalo se zde i mezinárodní sochařské sympozium."
Záložna v prasečinci
Když byla dánská banka JAK (zkratka slov jord, arbejde, kapital - půda, práce, kapitál) v roce 1972 pohlcena komerční bankou Bikuben, roztrpčilo to mnohé členy hnutí JAK do té míry, že se rozhodli založit vlastní banky JAK. Patřila k nim i Inger Marie Ebbesen z vesnice Gr lsted, na půli cesty mezi Arhusem a Viborgem. "Hnutí JAK vzniklo v roce 1931, jeho zakladatelem byl Dán Kristian Engelbrecht Kristiansen. Kristiansen v dětství zažil těžkosti svých rodičů, kteří obdělávali chudou půdu na vřesovišti a s největším vypětím spláceli půjčku. Dospěl k přesvědčení, že skutečný kapitál vzniká tam, kde se zúrodňuje neplodná půda, z peněz však žádný reálný užitek neplyne. z půjček by se proto neměly platit úroky. Úroky z půjček vedou ke koncentraci bohatství, zvyšování zadluženosti a růstu nezaměstnanosti," vysvětluje Inge Marie Ebbesen. Inge založila svou mikro-banku přímo na farmě, kde její manžel choval prasata, rodina Inge tvořila první správní radu.
Dánské mikro-banky JAK mají některé rysy společné s družstevními záložnami. Působí lokálně, půjčky se poskytují členům - podílníkům, vklady/podíly jsou zárukou pro půjčky a zároveň dávají členům možnost hlasovat o záležitostech banky. Jejich zvláštností jsou bezúročné půjčky a velmi nízce úročené hypotéky.
"Záložna v prasečinci" rychle rostla, v osmdesátých letech už měla vlastní budovu a několik zaměstnanců. V roce 1992 ji však vláda zakázala, oficiálně kvůli špatným úvěrům, podle Inge proto, že úspěšný peněžní ústav, poskytující bezúročné půjčky, ohrožoval etablované banky. Inge se však nevzdává a vyjadřuje přesvědčení, že svou banku brzo opět otevře. Mezitím pořádá na farmě kursy pro zájemce, kteří by chtěli založit odbočky záložen/mikro-bank JAK v dalších zemích EU.
Přidaná hodnota pro lidi a přírodu
Družstevní záložny i mikro-banky JAK připomínají obyčejné banky v tom, že umožňují spoření a půjčky především občanům. Britská organizace Triodos (dříve Mercury Provident - v roce 1995 se sloučila s holandskou bankou Triodos a převzala její jméno) připomíná spíše grantovou agenturu. Neposkytuje však granty, ale půjčky s nízkým úrokem na projekty, které vedle finanční návratnosti mohou nabídnout ještě "přidanou hodnotou pro společnost nebo pro životní prostředí" - tedy projekty, prospěšné lidem nebo přírodě. Svým klientům umožňuje Triodos tzv. etické investování. Mohou si uložit 10 ? na týden, nebo třeba 50 000 ? na půl roku, a sami si v určitém rozmezí mohou určit, jaké budou požadovat ze svého vkladu úroky. Pokud chce zákazník ze svého vkladu úrok 2,5%, banka si přičtě své provozní
náklady (asi 4%), a dlužník - předkladatel úspěšného projektu - obdrží půjčku, z níž pak splácí 6,5%. Někteří zákazníci nepožadují žádné úroky. O to je pak půjčka výhodnější.
Na rozdíl od některých podobných fondů vybírá Triodos nejprve projekty, potom pro ně hledá financování. Vkladatelé si mohou do určité míry sami určit, do kterého projektu banka jejich peníze investuje. Od splynutí s holandskou bankou (rovněž zaměřenou na etické investování) si Mercury/Triodos slibují především to, že budou moci podpořit i větší projekty, třeba stavbu obytného celku v hodnotě 250 000 ?. "V zásadě jsme pro investování v místě, ale pokud je region působení banky příliš malý, může se stát, že se nenajde potřebný kapitál pro větší půjčky, navíc tu může nastat
problém s likviditou - rychlou dostupností peněz, když například klient potřebuje vybrat větší vklad," vysvětluje člen rady Triodos Glen Saunders. Není bez zajímavosti, že všichni členové sedmičlenné rady, která Mercury v roce 1974 založila, byli stoupenci učení rakouského filosofa a zakladatele waldorfské
pedagogiky Rudolfa Steinera. Po organizační stránce vystřídala Mercury více forem. Do roku 1986 fungovala jako provident society - jakási vzájemně podpůrná společnost. Nevýhodou této formy byla skutečnost, že vkladatelé se automaticky stávali členy/podílníky organizace, a určitá minimální část jejich vkladu spadala do kategorie členských podílů. Ty plnily roli tzv. rizikového kapitálu (jejich výše určovala celkovou výši poskytovaných půjček) a v případě finančních problémů organizace by o ně podílníci přišli hned v prvním kole. Přitom z členských podílů nebylo možné platit členům/podílníkům úroky.
Nevýhodu členských podílů vyřešila Mercury přechodem na jinou organizační formu - veřejnou společnost s ručením omezeným. Dosavadní členské podíly přetvořila na neúročené akcie, přičemž v zájmu demokratického řízení zachovala ve statutu nové organizace princip "jeden člen - jeden hlas", bez ohledu na výši členského podílu/neúročené akcie. Pak vydala nové akcie, které, stejně jako dosavadní členské podíly, plnily roli rizikového kapitálu, ale organizace z nich mohla členům platit úrok,
resp. dividendy.
Bangladéš a Chicago
Bangladéšský profesor ekonomie Mohammed Yunus se v roce 1974 rozhodl vyjít do ulic, aby zjistil, kde jsou příčiny hladu a chudoby v jeho zemi. Setkal se s ženou, která vyráběla pro majitele obchodu bambusové stoličky za padesát haléřů denně. Byla by si vydělala podstatně víc, kdyby mohla stoličky prodávat sama. Neměla ale kapitál na nákup bambusu - stál libru. Během několika dní se setkal s jedenačtyřiceti dalšími lidmi v podobné situaci - zoufale jim chyběl kapitál v celkové výši asi dvaceti liber. Navzdory odporu konnvenčních bankéřů založil Yunus banku Grameen, která půjčovala částky do sta liber těm nejchudším. Po dvaceti letech se ukazuje, že názory skeptiků se nepotvrdily - 98 chudých dlužníků ze sta své dluhy splatí.
Tajemství úspěchu banky Grameen spočívá ve vzájemném ručení dlužníků. Systém převzala řada dalších organizací, mezi nimi i Women's Self-Employment Project (WSEP) v Chicagu. Cílem projektu je pomoci nezaměstnaným osamělým matkám začít podnikat. Ženy se dají dohromady po pěti. Po absolvování podnikatelského kursu si založí účet v bance a skupinka se mezi sebou dohodne, které dvě obdrží půjčku jako první. Půjčka nepřesahuje 1 500 $ a je splatná do jednoho roku. Členky jednoho kruhu se nadále scházejí vždy na několik hodin dvakrát měsíčně a tam, kde je to možné, se scházejí i s členkami ostatních kruhů.
Jestliže první dvě ženy spolehlivě splácejí dluh, přijdou po dvou měsících na řadu další dvě. Za dalších šest týdnů obrží půjčku poslední členka kruhu, samozřejmě za předpokladu, že splátky ostatních jsou v pořádku. "Devadesát sedm procent všech půjček dostaneme bez problémů zpět, " říká Connie Evans, ředitelka projektu. Úspěšné absolventky prvního kola mohou postupně dostávat další, vyšší půjčky, až
se ocitnou na horní hranici 10 000 $. U těchto větších půjček WSEP nespoléhá pouze na tlak kolegyň z kruhu. Vyžaduje záruku ve formě nějakého cenného předmětu či kusu nábytku, o který pak žena, když dluh nesplatí, skutečně přijde.
WSEP poskytuje další typy půjček a pořádá kursy, za které účastnice platí podle své finanční situace 8 až 52 $ týdně. Navzdory těmto příjmům a patnáctiprocentním ůrokům není WSEP finančně soběstačná, a větší část nákladů, včetně mezd jejích čtyř zaměstnanců, jsou kryty dotacemi od nadací a vládních úřadů.
Connie Evans je přesvědčena o smyslu činnosti WSEP: "Prakticky jedinými zaměstnavateli ve čtvrtích, kde pracujeme, jsou velké firmy, obchodní domy a restaurace typu McDonald´s. Práce je tam špatně placená a neposkytuje ženám ani praxi, ani příležitost k dalšímu osobnímu rozvoji. Vlastní podnikání je prostředkem, který může tato omezení překonat. Pozvedne ženám sebevědomí, poskytne lepší
kvalitu života, zvýší jejich prestiž v očích dětí. Navíc peníze, které jim zákazníci zaplatí, zůstávají v místním oběhu, místo aby odplynuly jinam."
Kontakty: Družstevní záložny: Irish League of Credit Unions, Castleside Drive, Dublin 14, Irsko;
Association of British Credit Unions Ltd. Westminster Business Square, 339 Kennington Lane, London
SE115QY, Británie; Banky JAK: Inger Marie Ebbesen, Thorsovej 92, Gr lsted, 8882 Farvang,
Dánsko; Triodos: Glen Saunders, Triodos Bank, 11 The Promenade, Clifton, Bristol BS8 3NN,
Británie. WSEP: Connie Evans, Womens Self-Employment Project, 166 W. Washington Street (suite
730), Chicago, Illinois 60602, USA.
Vyšlo v 7.G dne 15. srpna 1999