Ekologické bariéry expanze vrápence velkého v ČR: Proč klimatické oteplování k trvalému osídlení nestačí?

Naše republika je horní hranicí výskytu menších samostatných skupin. Dříve nebylo jeho zimování na našem území možné. I přes oteplování v posledních letech zůstává na zimu jen pár jedinců. Postupně se tedy ukazuje, že vyšší teploty zřejmě vrápenci k trvalému pobytu nestačí.

V 50.-80. letech zaznamenaly počty vrápenců propad. To může souviset s rostoucím zemědělství a spojováním polí vlivem kolektivizace, kdy zanikaly přírodní remízky mezi jednotlivými plochami. Dalším faktorem a vyšší počet používaných ochranných prostředků na rostliny s obsahem nebezpečných chemikálií který ohrožuje nejen hmyz, tedy potravu pro vrápence, ale i je samotné. Trvalému osídlení ČR vrápencem velkým tedy zřejmě brání systém ekologických bariér. Nejhůře překonatelnou překážkou je vysoký počet vhodných míst pro pobyt, které jsou od sebe daleko a jsou izolované od stabilnějších populací na jihu. Nestálost populací je také spojena s nedostatkem vhodných úkrytů pro odchov mláďat, protože vyžadují teplé prostory, například historických budov, které jsou však často při rekonstrukcích uzavírány. Dalším faktorem může být stále se zvyšující světelný smog. Vrápenec velký se specializuje na velké brouky a noční motýly, jejichž množství snižuje plošné používání insekticidů. Bez dostatečného množství potravy v blízkosti úkrytu nejsou samice schopny zvládnout odchov mláďat, což v kombinaci s izolací malých skupin zvyšuje náchylnost k šíření patogenů, jako jsou lyssaviry, a ohrožuje celkový zdravotní stav a genetickou odolnost druhu.

Při ochraně vrápenců u nás se jako jedna z možností nabízí inspirace zahraničními programy. V zahraničí se ochrana vrápence velkého soustředí na propojení biotopů, což potvrzuje, že klíčem k ochraně vrápenců u nás je obnova migračních stezek například v podobě alejí pro bezpečný pohyb netopýrů v krajině. Francouzský projekt LIFE ukazuje v praxi tzv. integrovaný management. Jedná se o ochranu úkrytů a lovišť, péči o zemědělskou půdu a také stavbu netopýřích domů. Hlavním bodem je pastva dobytka, která zajišťuje dostatek velkého hmyzu jako hlavní složky potravy. Studie ze zemí, kde je ochrana vrápenců úspěšná, ukazují, že je často podpořená různými projekty, doporučují udržovat kvalitní biotopy s vysokou biodiverzitou hmyzu, který slouží jako potrava. Tato komplexní strategie nemá za cíl pouze ochranu jednoho druhu, ale celé krajinné struktury.

Aplikace těchto zahraničních zkušeností v českém prostředí vyžaduje posun od ochrany jednotlivých zimovišť k péči o celou strukturu krajiny. Na základě úspěšných projektů, jako byl například ve Francii nebo Anglii, by mělo být v ČR hlavním cílem vytvořit síť biokoridorů, které propojí izolovaná místa nálezu vrápence velkého v Českém krasu a na jižní Moravě a umožní tak přesun mezi lokalitami. V praxi by to znamenalo zahrnout ochranu vrápenců do zemědělských postupů a zavést dotace, které by motivovaly farmáře k obnově remízků a k pastvě dobytka bez používání toxických látek, pro zvýšení počtu přirozené potravy vrápenců. Dále je také nezbytné zachovávat vletové otvory do budov, pro možnost zimování, a eliminovat světelný smog. Tento komplexní přístup, propojující ochranu úkrytů s péčí o migrační trasy a loviště, by mohl zajistit, že se vrápenci v ČR stanou stabilním druhem a přestanou být jen občasnými obyvateli.

Proč tedy klimatické oteplování k trvalému osídlení nestačí? Klimatické oteplování k trvalému osídlení nestačí, protože vrápencům v cestě stojí roztříštěná krajina. Jako linioví letci se v rozlehlých polích bez remízků a alejí ztrácejí, což jim brání v migraci a propojení s dalšími populacemi. K tomu se přidává nedostatek bezpečných úkrytů v budovách a úbytek hmyzu kvůli intenzivnímu zemědělství. Řešením je po vzoru zahraničí (např. francouzský projekt LIFE) začít chránit celé ekosystémy, nikoliv jen izolované jeskyně. V praxi to znamená obnovu krajinných struktur a podporu šetrného farmaření bez toxické chemie, aby měli netopýři kudy létat a co lovit.

Text vznikl v rámci předmětu Ochrana biodiverzity pod vedením Mojmíra Vlašína.